Příběh rodiny Skutezky

„Unsere Alles – naše všechno“Kdo byla Therese Skutezky

Na brněnském židovském hřbitově stojí jediná socha – náhrobek mladé Therese Skutezky, dcery Arnolda Skutezky, mecenáše a faktického zakladatele Moravské galerie.

Busta Therese Skutezky

Příběh rodiny Skutezky

Therese Skutezky zemřela v roce 1900 pouhých čtrnáct dní před svými 18. narozeninami na vřed na tlustém střevě provázený perforativním zánětem pobřišnice (sekundární peritonitida).

Její otec Arnold Skutezky, majitel jedné z textilních továren v Brně, byl velkým sběratelem umění a mecenášem. Jeho v úplnosti zachovanou uměleckou sbírku kreseb, grafik i maleb najdeme v současné době v Moravské galerii, kde tvoří zásadní základ jejích sbírek. Velmi cenný je i Skutezkeho deník, kde jsou dokumentovány všechny jeho nákupy uměleckých děl. Část kreseb získal i z Vídeňské Albertiny. Výběr děl do své sbírky konzultoval i s ředitelem Albertiny, ředitelem grafických sbírek v Drážďanech. Po roce 1900 se věnoval téměř výhradně sbírání kreseb evropských umělců ze 16. a 17. století, díla rakouská, německá, anglická pocházela i z 19. a počátku 20. století, z období gotiky. Kolekci obrazů tvořila zejména díla nizozemská a italská ze 16. a 17. století. Doplnily ji i solitérní kusy ze Španělska, ze 17. století (malíř Murillo). Celou svou sbírku obrazů, kreseb a medailí částečně odkázal, částečně odprodal Zemi moravskoslezské. Jako náhradu si vyžádal vznik zemského židovského fondu, který měl podporovat kulturní a sociální aktivity nejen židovských obyvatel na Moravě.

Po úmrtí jediné dcery Therese se její otec uzavřel do sebe, avšak zůstaly mu všechny děti blízké. S manželkou se přestěhovali do zámečku v Řečkovicích, kde dnes sídlí Úřad Městské části Řečkovice. Po první světové válce zde otevřel vývařovnu pro místní chudé děti. Do zámečku pak umístil svou sbírku uměleckých předmětů.

Manželka Arnolda, Bertha, rozená Redlich, pocházela z významné židovské brněnské rodiny, jejichž osudy zpracovala Ssanne Schober-Bendixen ve své knize „Die Tuch-Redlichs, Geschichte einer jüdischen Fabrikantenfamilie.“ Předešla na věčnost svého manžela o několik měsíců v roce 1936; v témže roce zemřel i Arnold. Oba rodiče jsou pochováni po boku své dcery.

„Unsere Alles – naše všechno.“

Hrob Therese a posléze jejích rodičů je specifický tím, že se jedná o jediný hrob na tomto hřbitově, který je ozdoben portrétní sochou postavy v životní velikosti, a to portrétem samotné Therese. Již touto jedinečností je dáno, že se jedná o unikátní případ sepulkrální figurální tvorby, která nemá obdobu nejen na židovském hřbitově v Brně, ale je obecně na židovských hřbitovech zcela výjimečná.

Pohřební místo rodiny Skutezkých tvoří kromě jednoduchého horizontálního náhrobníku rovněž vertikální architektonická část ve formě edikuly, z vnější strany vymezené dvojicí pilířů nesoucích architrávovou konstrukci zakončenou nahoře trojúhelníkovým tympanonem, uvnitř s obloukovitě zaklenutou půlkruhovou nikou se samostatnými sloupy po obou stranách, nahoře spojenými půlkruhovým, segmentově členěným obloukem. V nice mezi sloupy je umístěna socha Therese Skutezky, jejíž sokl i sokly obou sloupů nesou nápisy se jmény a životními daty zemřelých. K architektuře po obou stranách přiléhají menší kuželkové balustrády a prostor hrobového místa je z vnější strany vymezený železnou ohrádkou, což je zámečnická práce doplněná o litinové prvky.

Socha Therese Skutezky je značně poškozena včetně uražených částí rukou a květů, celá architektura hrobu je v různé míře narušená a staticky nestabilní – je ohrožena zejména náletovou dřevinou, která neplánovaně vyrostla za náhrobkem a jejíž kořeny poškozují celé stavební dílo. Toto se projevilo i pádem části balustrády. Železná ohrádka hrobového místa trpí rzí a některé její litinové i zámečnické prvky schází. Zahradnická úprava hrobu již vzala zasvé.

Tato iniciativa má za úkol obnovit hrob rodiny Skutezkych v jejím původním vzhledu a rozšířit povědomost o životě této významné brněnské rodiny.